Smrt na druhou: Vzestup a pád myší utopie

Během série experimentů v průběhu 50. a 60. let 20. století použil John B. Calhoun bílé myši domácí ke studiu problematiky populačního růstu a jeho dopadů na chování jednotlivců.

Život a evoluci ohrožují dva typy smrti, smrt spirituální a smrt fyzická. Ta druhá se postupně stala dominantním zájmem moderního lékařství, které se jí snaží oddálit za každou cenu a to často bez ohledu na již přítomnou smrt spirituální. Tu budu pro potřeby tohoto článku chápat jako degeneraci sociálních schopností jedince takové úrovně, že již není schopen plnit základní sociální funkce (zejména funkci reprodukční a to ať ve smyslu fyzickém = genetickém nebo sociálně – kulturním = memetickém).

Fyzická smrt

V utopickém prostředí byla drasticky omezena, respektive eliminována přítomnost čtyř základních faktorů způsobujících fyzickou smrt v běžných přírodních podmínkách.

1. Emigrace

Organismy, které jsou nuceny se přesunout z místa svého rodiště nebo preferovaného habitatu na periferii, respektive do méně vyhovujícího prostředí, jsou ve zvýšené míře vystaveny působení níže zmíněných faktorů vedoucích k vyšší mortalitě.

2a. Klimatické změny

Každý druh je adaptován na určitý rozsah podmínek vnějšího prostředí, které ovlivňují jeho fyziologii. Jakékoliv větrné, srážkové, teplotní a další vlivy přesahující obvyklou míru tolerance vedou buď k okamžité smrti, nebo k riziku jejího nárůstu v důsledku oslabení organismu.

2b. Nedostatek zdrojů

Primární roli hraje v tomto kontextu především nedostatek vody a potravy. Nedostatek dalších zdrojů, včetně možností úkrytu, přispívá k vyššímu riziku úmrtí, případně k selhání reprodukčního chování.

3. Choroby

Ačkoliv většina zvířat dokáže do určité míry snášet přítomnost parazitů, bakterií a virů, většina druhů stále podléhá epidemiím, k čemuž významně přispívá mimo jiné vysoká hustota populace.

4. Predace

Prakticky každý druh v průběhu evoluce zápasil nebo zápasí s dravci, kteří jsou schopni zabít některé jeho příslušníky.
I přes ztráty způsobené těmito pěti faktory, dokáže většina druhů dlouhodobě přežít a to i z hlediska geologického času. Každý takový druh tak má reprodukční schopnost kompenzovat ztráty způsobené jinými faktory, než je sešlost věkem, která je v přírodě výjimkou, nikoliv pravidlem.

Životní prostředí

Podmínky pro myší populaci byly optimalizovány ve všech faktorech, kromě velikosti habitatu. Ten byl tvořen čtvercem o straně 2.57 m a stěnami o výšce 1.37 m. Zdi mohly myši také využívat, ovšem s tím, že horních 43 cm tvořilo z hlediska emigrace nepřekonatelnou bariéru. Jídla a vody byl stálý dostatek, stejně jako materiálu pro stavbu hnízd. Pokud vezmeme v úvahu dobu potřebnou k jídlu a pití, nebyly by tyto činnosti problémem, dokud by populace nedosáhla 9500 členů pro jídlo, respektive 6144 v případě pití. V 16 odděleních se nacházelo celkem 256 míst pro hnízda, což odpovídalo situaci, při níž by úkryt nebyl omezujícím faktorem, dokud by populace nepřekročila 3840 jedinců. Vzhledem k tendenci mnoha myší shromažďovat se v počtu vyšším, než je 15 na hnízdo, bylo na vrcholu myší populace čítající 2200 zvířat 20% hnízd stále neobsazených. Samice tak měly vždy možnost obsadit volné hnízdo pro vyvedení mláďat, pokud by se k tomu rozhodly. Povětrnostní podmínky uvnitř prefabrikované kovové budovy, v níž byl experiment realizován, byly udržovány v rozpětí 20 – 32ºC, s regulovaným prouděním vzduchu a nulovými srážkami. Úmrtnost v důsledku chorob byla taktéž eliminována. Habitat byl pravidelně čištěn od nahromaděných exkrementů. V prostředí se také nevyskytovali žádní dravci. V důsledku těchto úprav prostředí se mnoho myší dožívalo 800 dnů, což by odpovídalo 80 rokům u člověka.

mwrvghpkchaxjipb8dwm

Dr. Calhoun a jeho Universe 25, 10. února 1970, 681 dní po kolonizaci

Fáze A – sociální přizpůsobení

9. července 1968 byly do habitatu umístěny 4 páry myší starých 48 dní. Následujících 104 dní fáze A bylo poznamenáno značnými sociálními zmatky, než se 8 myší seznámilo s prostředím a mezi sebou. Fáze byla ukončena narozením prvních vrhů, čemuž logicky předcházelo ustavení teritorií a vybudování hnízd.

Fáze B – rapidní růst

V této fázi vykazovala populace velmi rychlý exponenciální růst, když počet svých příslušníků zdvojovala asi každých 55 dní. Populace stoupala zhruba následujícím způsobem: 20, 40, 80, 160, 320, 620. Po dosažení úrovně 620 jedinců růst značně zpomalil na zdvojení populace za zhruba každých 145 dní (fáze C).
Vytvořena byla zřetelná sociální hierarchie vycházející z úrovně dominance samců – nejdominantnější samec byl vždy spojen s vrhem s největším počtem mláďat a naopak. Nejúspěšnější jihozápadní skupina tak za 252 dní zaznamenala 111 přírůstků, zatímco severovýchodní pouhých 13. Systém rozmístění úspěšných a neúspěšných hnízd vykazoval tendenci k bilaterální symetrii. 

 

Místní distribuce narozených mláďat v období 86 – 338 dnů po kolonizaci

Jak bilaterální, tak hierarchická společenská organizace přispěly k maximálnímu využití zdrojů a explozivní míře populačního růstu. V závěru fáze byla populace rozdělena do 14 sociálních skupin čítajících 150 dospělých jedinců. Každá skupina měla v průměru přes 10 členů, včetně teritoriálního samce, přidružených samců a samic a jejich nedospělých potomků. Na konci fáze B bylo těchto nedospělých myší 470, přičemž se jim dostalo odpovídající mateřské péče a brzké socializace.
Faktem nicméně bylo, že se 314. den experimentu nacházelo v habitatu již třikrát více mladých zvířat, než sociálně zkušených dospělých. Toto číslo tak výrazně převyšovalo počet, který by přicházel v úvahu v běžných ekologických podmínkách a s tím spojenou mortalitou.

Fáze C – stagnace

Tato fáze začala 315. dnem experimentu a trvala 245 dní. V jejím průběhu rostla populace mnohem pomaleji a ke zdvojení jejího počtu došlo až po 145 dnech. Kvůli nemožnosti migrace v kombinaci s nezvykle vysokým počtem mladých, kteří se dožili dospělosti, se začínalo nedostávat funkčních rolí v sociálním systému. Samci, kteří selhali, se začali sdružovat ve velkých shlucích v centru habitatu. Vykazovali ztrátu sociálních funkcí spojenou s fyzickým a psychickým stáhnutím se. Přestože na ně teritoriální samci neútočili, byla jejich těla poseta zraněními a jizvami. Návrat 2 a více těchto samců po krmení vedl k narušení klidu skupiny a následné agresi, při níž oběť zůstávala relativně bez pohybu a to i přes vysokou brutalitu útoku. Oběť se pak následně stala agresorem. Určití jedinci byli cílem opakovaných útoků, čemuž odpovídal stav jejich srsti a ocasů. Vzrostla incidence homosexuálního chování mezi samci a také pokusů o páření s mláďaty. Samičí obdoba stáhnuvších se samců nevykazovala prudkou agresivitu svých protějšků. Tyto samice měli tendenci se stáhnout do vyšších hnízd, které byly méně upřednostňovány samicemi s potomky.
V důsledku extrémních nároků na obranu teritoria před dospívajícími samci, se schopnost teritoriálních samců efektivně bránit své území postupně snižovala a to jak do rozsahu bráněného území, tak do četnosti obrany. Kojící samice tak byly vystaveny stále četnějším útokům na svá hnízda. Za normálních okolností vykazují kojící samice jen nízkou míru agrese. Nicméně, v reakci na útoky hnízd se tyto staly agresivními a fakticky tak suplovaly roli teritoriálního samce. Tato agrese matek pak postihovala i mláďata, která byla napadána, zraňována a nucena opustit hnízdo několik dní před normálním odstavením. Od poloviny fáze C byla prakticky všechna mláďata předčasně odstavována, což se negativně podepisovalo na možnosti jejich budoucího normálního sociálního vývoje.
Četnost početí během této fáze klesala a naopak četnost reabsorpce plodů stoupala. Mláďata byla často zraněna během porodu. Samice přemisťovaly své mladé na různá místa, přičemž někteří byli během transportu opuštěni. Některé vrhy mezi přepočty zcela zmizely.
Kombinace těchto faktorů vedla k prudkému poklesu růstu populace charakteristickému pro tuto fázi. Ve všech relevantních ohledech se s koncem této fáze sociální organizace zhroutila.

calhoun-experiment-graph

Historie vývoje populace v prostředí 25

Fáze D – smrt

Růst populace se náhle zastavil 560. den po kolonizaci. Jen pár myší narozených v příštích 40 dnech se dožilo odstavení. V tomto období začal počet úmrtí mírně převyšovat počet narození. Po 600 dni, kdy se narodilo poslední přeživší mládě, prudce poklesl počet březostí a žádní mladí již nepřežili. Poslední početí proběhlo kolem 920. dne. S rostoucí mortalitou v důsledku stárnutí dosáhl 1. března 1972 průměrný věk populace 776 dní, což je více než 200 dní po menopauze. 22. června 1972, již žilo pouze 122 obyvatel habitatu (22 samců a 100 samic). Z projekcí vycházejících z exponenciálního poklesu populace v předchozích měsících plynulo, že poslední žijící samec bude mrtev 23. května 1973, což je 1780 dní po kolonizaci. Populace bude v té době z reprodukčního hlediska definitivně mrtvá a tuto situaci bylo možné predikovat již 700 dní po kolonizaci. Tato zjištění jsou tak v rozporu s předpokladem, podle něhož v případě prudkého poklesu populace dokáže několik zbylých skupin reiniciovat růst.
Když se ohlédneme na závěr fáze C, uvidíme, že zárodky zkázy již zde byly zasety. Od poloviny fáze C byla prakticky všechna mláďata předčasně odstavena matkami. Nezávislý život tak zahajovali bez existence adekvátních emočních vazeb. Jejich pokusy o navázání těchto vazeb byly následně mechanicky přerušeny ostatními členy populace v důsledku nedostatečného sociálního prostoru. Složitější typy chování byly fragmentovány. Kvůli těmto procesům se tak komplexní sociální chování potřebné při námluvách, mateřství nebo řešení konfliktů nevyvinulo.
Samice nebyly majoritně vůbec schopné početí (méně než 20%) a pouhé 2% byly březí, přičemž počet zárodků byl hluboce pod průměrem normálu (obvykle 1 místo běžných 5).
Samčí protějšci nereproduktivních samic byli označováni jako „krasavci“ – „the beautiful ones“. Nikdy se nepokoušeli o sexuální sblížení se samicemi a nikdy se neúčastnili rvaček, takže jejich kožíšek byl vždy v dokonalém stavu. Jejich repertoár chování se v podstatě omezoval na jídlo, pití, spánek a péči o vzhled.
Většina druhé poloviny jedinců narozených v průběhu experimentu byla nebo z velké části vykazovala charakteristiky nereproduktivních samic nebo „krasavců“. S tím jak jejich kompetentnější předchůdci stárli, byla již tak narušená schopnost reprodukce ztracena. V reproduktivním věku tak postupně zůstali pouze „krasavci“ a jejich samičí protějšky bez reprodukčních schopností.
Doktor Halsey Marsden (1972) provedl několik studií během druhé třetiny fáze D, při nichž umístil malé skupiny myší z přemnožené populace do habitatu s minimální hustotou populace. Všechny skupiny vykázaly prakticky totální ztrátu schopnosti tvorby uspořádané společnosti nebo komplexního reprodukčního chování. Ani jejich umístění do přítomnosti vhodných sexuálních partnerů, kteří vyrostli v normálních podmínkách, nevedlo k obnově normálního sexuálního chování.

Závěry

Výše uvedené výsledky lze očekávat i u dalších druhů sociálně žijících savců v situaci, kdy jsou výrazně potlačeny běžné příčiny smrti. Snížený výskyt fyzické smrti (tzv. druhé smrti) vede k přežití příliš vysokého počtu jedinců a následnému obsazení všech smysluplných sociálních rolí v existujícím fyzickém prostředí. Další generace mladých dospělých pak čelí nemožnosti zaujmout funkční místo ve společnosti, což vede k agresivnímu soupeření se staršími členy společnosti. Tento střet má takovou intenzitu, že simultánně ústí v prakticky naprostý kolaps normálního chování u všech členů společnosti. Standardní sociální organizace se rozpadá a „umírá“.
Mladí narození během společenského rozpadu jsou odmítnuti svými matkami, stejně jako dalšími dospělými. Toto časné selhání v navazování základních sociálních vztahů je dále prohlubováno v důsledku vysoké hustoty populace umožňující jen povrchní sociální interakce. Výsledkem jsou autističtí tvorové schopní pouze nejzákladnějších typů chování nutných pro fyzické přežití. Jejich duch je mrtev (tzv. první smrt). Druh za takových podmínek vymírá, protože jeho členové již nejsou schopni složitějších typů chování nutných k jeho reprodukci.
V případě nepříliš složitých savců, jako jsou myši, tvoří nejkomplexnější typy chování vzájemně provázaná množina námluv, mateřské péče, teritoriální obrany, vnitroskupinové a vně skupinové společenské organizace. Když chování vztahující se k těmto funkcím selže, selže i rozvoj sociální organizace a reprodukce. Všichni členové populace nakonec zestárnou a zemřou a s nimi i jejich druh.
Pro komplexního savce jakým je člověk, je pravděpodobné, že by obdobná posloupnost událostí taktéž mohla vést k vyhynutí. Pokud příležitosti pro naplnění sociálních rolí zdaleka nedosahují poptávky těch, kteří o ně mají zájem a očekávají, že tyto příležitosti dostanou, lze jako výslednici očekávat násilí a chaos. Jedinci narození za těchto podmínek budou tak odcizení od reality, že nakonec nebudou schopní ani vlastního odcizení. Složitější typy chování budou taktéž fragmentovány. Osvojení si, tvorba a použití idejí nutných pro život v postindustriální kulturně – konceptuální – technologické společnosti bude blokováno. Stejně jako biologická plodnost u myší, tak i ideová kreativita u člověka vyžaduje nejkomplexnější typy chování. Ztráta těchto komplexních chování znamená potenciální riziko smrti druhu.
V navazujícím příspěvku se pokusím srovnat výsledky Calhounových experimentů s některými dalšími kolapsy (ať už zvířecí nebo lidské populace) a ve třetím článku této série případně i nastínit některé možné paralely mezi rozkladem sociálního chování (behavioral sink) v myších utopiích a současných společnostech.

Prameny a literatura:

Calhoun. John. B. Death Squared: The Explosive Growth and Demise of a Mouse Population. Proc. roy. Soc. Med. Volume 66 January 1973. s. 80 – 88.

Calhoun´s Experiment

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s