Etika záchranného člunu a imigrační krize

V debatě o tématu válečných a ekonomických uprchlíků vládnou na obou stranách emoce. Imigrační krize nicméně je a bude jen jednou z několika, které bude Západ čelit a stejně jako v jiných případech, i zde platí, že pokud se budeme řídit emocemi místo faktů a chladné logiky, jsme odsouzeni k zániku.

Garrett Hardin shrnul fakta týkající se efektivity a udržitelnosti mezinárodní pomoci ve své více než čtyři dekády staré práci nazvané Etika záchranného člunu (s vydavatelem připojeným kontroverzním podtitulem: Aneb argumenty proti pomoci chudým).

Ekologové používají metaforu Země jako „vesmírné lodi“ ve snaze přesvědčit státy, představitele průmyslu i jednotlivé občany, aby přestali plýtvat globálními zdroji a znečišťovat životní prostředí. Svoji pozici zdůvodňují tvrzením, podle něhož nemá žádný člověk nebo instituce právo využívat větší díl zdrojů než ostatní, protože všichni sdílíme život na jedné planetě.

Jak velký však tento díl má být a má (mít) skutečně každý právo na rovnocenný podíl?

Metafora vesmírné lodě se může stát nebezpečnou v okamžiku, kdy ji používají pošetilí idealisté ve snaze ospravedlnit sebevražednou politiku sdílení zdrojů skrze nekontrolovanou imigraci a zahraniční pomoc. Ve své zapálené, ale nerealistické štědrosti si pletou etiku vesmírné lodě s etikou záchranného člunu.

Pokračovat ve čtení „Etika záchranného člunu a imigrační krize“

Advertisements