Donald Trump – pár postřehů k volbě

Zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států amerických je mnohými označováno za „černou labuť“, nicméně ve skutečnosti je tato situace jen logickým pokračováním nastolených trendů a z tohoto pohledu, tak skutečnou černou labutí není.

Výsledek voleb a debakl Hillary Clintonové mají stejné strukturální příčiny jako Brexit a to především pokračující chudnutí širokých vrstev populace v důsledku reálně stagnujících mezd a rozvírajících se nůžek mezi střední třídou a úzkou vrstvou nejmajetnějších. Široká veřejnost si také doufejme definitivně uvědomila, že mainstreamová média nejsou ani vyvážená, ani férová, což nedokládají jen WikiLeaks, ale především vlastní obsah zpráv v posledních dnech a týdnech, včetně zavádějících předvolebních průzkumů. Je čím dál zjevnější, že novináři dnes zprávy místo objektivního informování o realitě spíše tvoří.

Pojetí demokracie předkládané masám současnými elitami se evidentně setkává s rostoucím odporem. Tento odpor nepramení primárně z racionální analýzy situace, ale má většinově původ v emoční rovině, odkud jej voliči uvádějí v život a to ať už ve formě „blbé nálady“ nebo prostě v pocitu, že tenhle kandidát mi nesedí a „něco je špatně“. K prohře Clintonové nepřispěly jen skandály spojené s únikem její emailové korespondence a napojení Clinton Foundation na Saudskou Arábii, která vedle této nadace tajně sponzoruje mj. také ISIS, ale především odtrženost a arogantní pseudonadřazenost mocenských i mediálních elit ve vztahu k většinové populaci.

Pokračovat ve čtení „Donald Trump – pár postřehů k volbě“