Ropný zlom: Aktualizace 2016

Příběh ropného zlomu urazil od roku svého počátku v roce 1956 spletitou cestu. V roce 1998 publikovali v časopise Scientific American Colin Campbell a Jean Laherrère článek nazvaný „Konec levné ropy“, v němž došli na základě analýzy nálezů a produkce ropných polí po světě k závěru, že již během první dekády 21. století nebudou dodávky konvenční ropy schopny držet krok s poptávkou. Jednoznačná definice konvenční ropy bohužel neexistuje, nicméně se obvykle jedná o ropu, jejíž těžba je možná díky přirozenému tlaku ve vrtu nebo za použití plynové či vodní injekce a je tak ve srovnání s technologicky komplikovanější nekonvenční těžbou z ropných písků nebo břidlic poměrně levná.

unconventional-crude-oil-usa-canada-china

Graf 1. Přibližný objem těžby nekonvenční ropy v USA, Kanadě a Číně. Objem těžby v USA vychází z údajů EIA, v Kanadě z CAPP. Ceny ropy jsou roční průměrné ceny ropy Brent v $2015 a vychází z BP 2016 Statistical Review of World Energy.

Ceny ropy se v roce 1998 v průměru pohybovaly kolem $13 za barel, což by odpovídalo $18.50 v roce 2015. V současnosti se ropa obchoduje kolem $50 za barel a lze tak říci, že ceny suroviny se na konci 20. století pohybovaly velmi nízko.

Prudký růst cen, který nakrátko vedl v období po roce 2005 k více než šestinásobnému nárůstu oproti roku 1998 motivoval těžební společnosti k aplikaci nekonvenčních metod těžby zmíněných výše. Pokud bychom od celkové těžby ropy odečetli nekonvenční metody, zjistili bychom, že se konvenční produkce od roku 2005 nachází na zvlněné plató a v podstatě stagnuje.

world-production-of-conventional-crude-oil-to-2015

Graf 2. Globální těžba konvenční ropy.

Vysoké ceny ropy umožnily nejen nástup nekonvenční, ale znamenaly i omezený rozvoj konvenční těžby. Příkladem může být čínský Daqing, kde bylo možné zvýšit těžbu díky nasazení zavodňování polymery.
Obdobný posun směrem ke dražším metodám těžby se projevil po celém světě. Brazilský Petrobras pokračuje za použití technologicky náročných postupů ve snaze o rozvoj svých oceánských ložisek ukrytých pod solnými vrstvami.
Rozsáhlé investice do Kashaganu v Kazachstánu jsou také důsledkem vysokých cen. Těžba zde byla zahájena v září 2013, ale kvůli únikům plynu musela být téměř okamžitě přerušena. Znovu zahájena byla v říjnu 2016.
Stejné je to v případě růstu výtěžnosti mnoha menších polí, včetně oceánských.

Pokud bychom považovali za konvenční pouze ropu, která je komerčně těžitelná při ceně kolem $40 za barel, lze předpovědi Colina Campbella a Jean Laherrèra považovat za víceméně přesné. Produkce konvenční ropy by pak měla vrchol kolem roku 2005. Data, která by nám umožnila odhadnout, kolik ropy bychom byli schopni těžit, pokud by ceny zůstaly nízko, chybí. Každopádně, lze vzhledem k výraznému růstu ve srovnání s rokem 1998 považovat minimálně v cenové oblasti jejich předpovědi za správné.

Z údajů BP vyplývá, že v období 2008 – 2015 vzrostla těžba ropy v 27 z 54 uvedených zemí. Ve zbylých 27 regionech tak produkce směřovala opačným směrem. Dále lze říci, že těžba významně stoupla nebo poklesla pouze v hrstce zemí a ve většině států víceméně stagnovala.

Celkově produkce v daném období stoupla o zhruba 8.5 Mbpd (milionů barelů za den) na maximum v listopadu 2015 ve výši 97.46 Mbpd. I tento vrchol však byl během roku 2016 překonán dosavadním maximem 98.24 Mbpd z listopadu 2016.

Zdaleka největší růst produkce zaznamenala v daném období nekonvenční těžba z břidlic a písků v USA a Kanadě a to konkrétně 7.096 Mbpd. Konvenční těžba stoupla v Saudské Arábii, Rusku, Spojených arabských emirátech, Brazílii, Číně, Kataru a Kolumbii a to celkem o 5.258 Mbpd. Irák přidal s koncem velkých válečných operací nezanedbatelných 1.603 Mbpd.

Kategorii ztrát vedly v důsledku poklesu konvenční těžby Venezuela, Velká Británie, Mexiko, Norsko a Alžírsko (každá země odečetla zhruba 0.5 Mbpd). Celkem to činilo 2.666 Mbpd. Dalších 2.828 Mbpd odečetly kvůli konfliktům a sankcím Libye, Írán, Sýrie, Jemen a Súdán.

Těžba tak v letech 2008 – 2015 stoupla o 8.463 Mbpd (13.957 – 5.494 Mbpd).

Ač se situace ve světle těchto čísel může jevit jako standardní a stabilní, k vážnému zamyšlení nutí zejména fakt, kdy během 8 let, kdy se cena pohybovala kolem $100 za barel, těžba konvenční ropy víceméně stagnovala, respektive stoupla o 3.1%. Pokud producenti dokázali za této situace přidat pouhých 2.6 Mbpd, co se stane v prostředí cen sotva polovičních?

Ropný průmysl má obecně značnou setrvačnost a dopad nízkých cen se ani po dvou letech nezačal plně projevovat. A ačkoliv těžba v příštím roce pravděpodobně klesne, stále bude vyšší, než poptávka.

Kde je problém?

V důsledku prudkého růstu cen v období 2005 – 2008 se vlády pokusily na situaci reagovat diversifikací dodávek a snížením závislosti na ropě pomocí biopaliv. Ropné společnosti investovaly do ložisek, která by při nízkých cenách bylo ekonomicky neudržitelné těžit. Tato pole si často vyžádala roky nebo i více než dekádu na uvedení do provozu. Každopádně se ukázalo, že ekonomové měli v řadě ohledů pravdu. Při dostatečně vysokých cenách lze na trh dodat více ropy, než kdy v minulosti. Situace má ovšem háček v tom, že mzdy většiny pracovníků stagnovaly nebo rostly jen minimálně. V důsledku toho se zboží vyrobené za použití drahé ropy záhy stalo pro většinu populace příliš drahé a v kombinaci s dalšími faktory to vedlo k recesi a poklesu cen pod úroveň nákladů na výrobu. Limitním pro těžbu a dodávky ropy tak není objem ložisek, ale jak vysoko může cena suroviny vzrůst, aniž by způsobila hlubší recesi.

oil-1861-g2

Graf 3. Ceny ropy WTI a recese v USA

Problém stagnujících mezd v prostředí rostoucích cen ropy, lze dočasně maskovat růstem dluhu. V prostředí nízkých a klesajících úrokových sazeb je pokles prodejů nových domů a aut brzděn snadnou dostupností dluhu. Tento přístup však naráží na své limity v okamžiku, kdy se úrokové sazby přiblíží nule nebo dokonce vstoupí do negativního teritoria, jako se děje nyní. Navýšením kupní síly za pomoci nízkých úrokových sazeb a dluhu byly vlády schopny udržet ceny nad $100 za barel dostatečně dlouho, aby těžební společnosti mohly uvést na trh ropu, která je při těchto cenách zisková. Růst poptávky však nebyl při této cenové hladině dostatečný vzhledem k nabídce, takže místo problémů s nedostatkem ropy v důsledku příliš nízkých cen a vyčerpání konvenčních ložisek, jsem se dostali do opačné situace – k příliš velkému množství ropy vzhledem k ceně a od ní se odvíjející poptávce v globální ekonomice. Tato situace není dlouhodobě udržitelná a nadbytek ropy na trhu bude časem tak či onak omezen (v důsledku bankrotů ropných společností a finančních problémů vývozců). S poklesem produkce ropy pak bude následovat růst její ceny a recese.

Nepochopení skutečného problému

V letech po přelomu tisíciletí přišli zastánci teorie ropného zlomu s teorií, že světu „dochází“ konvenční ropa, což povede k celé řadě problémů. Cena černého zlata měla prudce vzrůst a následné vyčerpávání zbylých těžitelných zásob suroviny mělo sledovat symetrickou Hubbertovu křivku. V důsledku toho bylo zřejmé, že bude nutné nasadit další zdroje, které nahradí energetické ztráty způsobené postupným poklesem těžby ropy.

Tento pohled pravděpodobně pramenil, respektive spíše stále pramení z přehnané závislosti na modelech, které byly sice přesné pro některé účely, ale v jiných případech se ukazují jako nefunkční. Příkladem může být například model poptávky a nabídky.

supply-and-demand-wikipedia

Graf 4. Vztah poptávky a nabídky. Cena (P) je určena rovnováhou mezi nabídkou (S) a poptávkou (D). Graf ukazuje růst poptávky (z D1 do D2) ústící v růst ceny (P) a objem prodeje výrobku (Q).

Model tohoto typu funguje za situace, kdy prodej zboží zásadním způsobem neovlivňuje ekonomiku jako celek. Nahrazení levné ropy drahou vede ke snížení ekonomického růstu v dovážejících zemích. To vede nepřímo ke snížení poptávky a cen mnoha výrobků, což výše uvedený model nepředpokládá. Obdobně nejsou v modelu zahrnuty delší časové úseky (např. ve srovnání s běžnou tovární výrobou), které ropné firmy potřebují k adaptaci na rychle se měnící ekonomické podmínky.

Mezi další modely tohoto typu lze zahrnout například Hubbertovu křivku nebo model Limitů růstu z roku 1972. Oba modely lze použít pouze jako přibližné vodítko časového nástupu krize, nikoliv již však k projekci postupu poklesu. Hubbertův model uvádí postupné vyčerpání zbylých 50% ropy po dosažení vrcholu. Tento předpoklad nemá oporu v realitě a reálný tvar křivky poklesu bude dost možná podstatně příkřejší.

Skutečný příběh limitů růstu

Místo scénáře navrhovaného zastánci ropného zlomu je pravděpodobné, že v blízké budoucnosti narazíme na limity a s tím korespondující průběh kolapsu, který v minulosti postihl řadu předchozích civilizací. Obdobně jako v případě minulých kolapsů se nacházíme v situaci klesajících zdrojů na hlavu (zejména těch energetických), ale potenciálně třeba také u pitné vody.

Závěry výzkumů Josepha Taintera a Petera Turchina naznačují, že faktory vedoucí k předchozím kolapsům v důsledku nedostatku zdrojů byly mimo jiné následující:

Rostoucí komplexita. Civilizace, které začaly narážet na omezené zdroje, se typicky snažily vyřešit tento problém rostoucí složitostí společenského uspořádání. Lovci a sběrači tak byli v důsledku rostoucí populace nuceni přejít k zemědělství. Později byla nedostatečná zemědělská produkce zvýšena pomocí zavlažovacích systémů nebo vojenským útokem na sousední stát, který zajistil novou půdu. Tyto změny si typicky vyžádaly vyšší míru specializace jednotlivců a hierarchičnosti společnosti. Zvýšení komplexity však má svá negativa v tom, že spotřebovává část nedostatkových zdrojů, protože lidé na vrcholu hierarchie mají vyšší příjmy a protože vybudování nových kapitálových statků spotřebovává zdroje, které by mohly být použity v rámci ekonomiky jinde. Rostoucí složitost systému nakonec dosáhne svých mezí ve chvíli, kdy rostoucí náklady na vytvoření a udržení komplexity převýší její výhody a přínosy (dnes například větrné turbíny nebo solární panely).

Rostoucí nerovnováha mezd a fluktuace cen komodit. S rostoucí komplexitou se společnost stává více a více hierarchickou. V okamžiku, kdy populace stoupá rychleji, než dostupnost zdrojů, jsou lidé na dně pomyslné příjmové pyramidy nejzranitelnější. V minulosti jejich příjmy přestávaly v tomto bodě nejednou stačit byť i na prostou obživu a ústily v pokles populace v důsledku hladomoru a navazujících epidemií. V současnosti se situace v podstatě stagnujících reálných příjmů většiny populace projevuje zejména na cenách komodit, které sice v případě výpadků v produkci mají tendenci prudce vzrůst, jak standardně předpokládají ekonomové, ale protože v důsledku nedostatečných mezd si je většina obyvatelstva nemůže dlouhodobě dovolit, následuje neméně prudký pokles. Vysoce příjmové skupiny své finance většinou vynakládají na služby, případně na investice do nemovitostí (v nichž ale sami nebydlí) a finančních instrumentů. Středně a nízkopříjmové skupiny jsou naopak nuceny vynaložit většinu svých příjmů na nákup komodit. Víra, že ceny komodit se mohou dlouhodobě udržet na vysokých hladinách a stimulovat tak udržitelnou těžbu, z hlediska kvality sekundárních zdrojů, je pravděpodobně falešná.

Rostoucí dluh. Expanze dluhu umožnila vysokou míru složitosti systému a přechodně zakryla problémy, které by lidé v dolní části společenské hierarchie měli při výrobě a nákupu zboží. V konečném důsledku se ale růst dluhu nejeví jako udržitelná ekonomická strategie a fakticky intenzifikuje řadu problémů, kterým ekonomika čelí.

Kolaps vlád. Vlády pro své fungování potřebují zdroje, ať už na financování bezpečnostních složek nebo sociálních a dalších programů. Tyto zdroje získávají prostřednictvím daňových výnosů. Ty v situaci stagnujících nebo klesajících mezd významné části obyvatelstva taktéž klesají, což vede v dlouhodobé perspektivě k růstu zadlužení nebo dokonce ke kolapsu z důvodu neschopnosti dále financovat fungování a obranu státu.

Kolaps populace. Snaha státního systému, respektive jeho elit o přežití vede k pokusům o získání zdrojů prostřednictvím zvyšování daní. To jen dále prohloubí již i tak problematickou situaci obyvatel v dolní části hierarchie, kteří pak mají problémy se zajištěním i základních životních potřeb. Stoupá kriminalita a socioekonomická nestabilita obecně. Kolaps státu vede ke zhroucení bezpečnosti v nejširším slova smyslu. Důsledkem je pokles porodnosti a růst úmrtnosti ústící v celkový pokles populace.

Závěry

Problémy v sektoru produkce tekutých paliv byly pouze oddáleny, nikoliv vyřešeny.

Vysoké ceny fosilních paliv nejsou dlouhodobě udržitelné. Představa, že ceny fosilních paliv pomalu porostou a společnost bude v důsledku toho schopna postupně přejít na finančně nákladnou výrobu energie z obnovitelných zdrojů, se jeví jako velmi nepravděpodobná. Například infrastruktura USA byla z valné části vybudována při cenách ropy nižších než $20 za barel. S pomocí rostoucí komplexity a dluhu byly vyšší ceny dočasně udržitelné, ale nyní se jejich růst na předchozí úrovně jeví taktéž nepravděpodobný. Ekonomika si za současné situace, zdá se, nemůže dovolit ceny ropy nad $60 za barel a nutno podotknout, že toto číslo je jen odhadem a reálně dlouhodobě udržitelnou cenu ve skutečnosti nikdo nezná a může být ještě nižší.

Potřebujeme najít levnou náhradu jak ropy, tak elektřiny. Vysoké ceny ropy a elektřiny mají tendenci vést k recesi ekonomiky, takže jejich případné náhrady musí mít odpovídající EROEI při ceně, která bude přijatelná pro producenty, spotřebitele a z hlediska daňových výnosů i pro vlády.

Při aplikaci technologicky náročných řešení je třeba brát v potaz růst míry komplexity, kterou přidávají do systému. Složitá technologická řešení je často velmi obtížné objektivně vyhodnotit. Jak vysoké jsou jejich náklady po započtení skutečně všech položek? Jak moc v jejich důsledku roste dluh? Jak moc přispívají nebo naopak nepřispívají k výběru daní? Jaké jsou jejich vedlejší dopady (například nároky na vzdělání pracovníků během výroby a obsluhy)?

Je nutné počítat s možností, že solární fotovoltaické panely a většina zdrojů větrné energie, může být energeticky ztrátová. Klíčovými faktory skutečně společensky přínosného zdroje energie jsou schopnost produkovat energii levně a generovat daňové výnosy. I po připojení k elektrické síti potřebuje větrná a solární elektřina dotace, což je pravým opakem tvorby daňových výnosů. Celkové náklady jsou vysoké v důsledku celé řady faktorů, včetně nevhodného umístění, obtížné dopravní dostupnosti, nákladů na údržbu a zátěži sítě kvůli nestabilitě výroby elektřiny.
Je možné, že některé studie mají tendenci nadhodnocovat systémové přínosy těchto obnovitelných zdrojů. Studie poukazující na potenciální problémy bývají přehlíženy na úkor studií s užšími parametry a pomáhají tak udržovat mýtus o solární a větrné energii jako systémovém řešení pro budoucnost.

Příliš vysoká úroveň zadlužení a v čase klesající výnosy z dluhů jsou součástí současných problémů. Investice do růstu složitosti vyžadují zadlužování, protože rozvoj obnovitelných zdrojů a investice do infrastruktury, včetně té informační, potřebují další a další injekce kapitálu. Rostoucí komplexita však postupně vede k nižší a nižší společenské návratnosti těchto investic.

Z hlediska ekonomiky a fungování systému je klíčovým ukazatelem celková spotřeba energie. Ta se odráží v produktivitě pracovníků a úrovni mezd. Pokud spotřeba energie na hlavu začne klesat, ekonomika začne směřovat do recese. Globální spotřeba energie na hlavu dosáhla vrcholu v roce 2013, následovaná propadem cen komodit v roce 2014.

world-energy-consumption-per-capita-with-notes

Graf 5. Globální spotřeba energie na hlavu (údaje z BP Statistical Review 2015).

Světová těžba uhlí zaznamenala v roce 2013 v důsledku nízkých cen dosavadní vrchol, což se jeví jako klíčový faktor klesající spotřeby energie na hlavu. Žádný další levný zdroj energie však lidstvo nemá k dispozici, takže lze spekulovat, že tento trend může nabýt permanentního charakteru.

Finanční problémy, kterým svět v současnosti čelí, budou mít negativní dopady. V důsledku nízkých cen ropy a uhlí nebudou těžební společnosti schopny dostatečně investovat a jejich produkce bude klesat. S globálně klesající energií na hlavu se světová ekonomika vrátí do recese. S ekonomickým poklesem bude čím dál obtížnější splácet dluhy a úroky. Rozdíly v příjmech nejbohatších a nejchudších se ještě prohloubí a vlády budou čelit problémům způsobeným poklesem daňových výnosů.

Tento scénář tak do značné míry odpovídá situacím civilizací v minulosti. Civilizacím, které vyčerpaly své zdroje a zhroutily se.

Prameny a literatura:

Tverberg. Gail. An Updated Version of the „Peak Oil“ Story.

Mears. Euan. The Peak Oil Paradox.

Mears. Euan. Oil Production Vital Statistics December 2016.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s