Donald Trump – pár postřehů k volbě

Zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států amerických je mnohými označováno za „černou labuť“, nicméně ve skutečnosti je tato situace jen logickým pokračováním nastolených trendů a z tohoto pohledu, tak skutečnou černou labutí není.

Výsledek voleb a debakl Hillary Clintonové mají stejné strukturální příčiny jako Brexit a to především pokračující chudnutí širokých vrstev populace v důsledku reálně stagnujících mezd a rozvírajících se nůžek mezi střední třídou a úzkou vrstvou nejmajetnějších. Široká veřejnost si také doufejme definitivně uvědomila, že mainstreamová média nejsou ani vyvážená, ani férová, což nedokládají jen WikiLeaks, ale především vlastní obsah zpráv v posledních dnech a týdnech, včetně zavádějících předvolebních průzkumů. Je čím dál zjevnější, že novináři dnes zprávy místo objektivního informování o realitě spíše tvoří.

Pojetí demokracie předkládané masám současnými elitami se evidentně setkává s rostoucím odporem. Tento odpor nepramení primárně z racionální analýzy situace, ale má většinově původ v emoční rovině, odkud jej voliči uvádějí v život a to ať už ve formě „blbé nálady“ nebo prostě v pocitu, že tenhle kandidát mi nesedí a „něco je špatně“. K prohře Clintonové nepřispěly jen skandály spojené s únikem její emailové korespondence a napojení Clinton Foundation na Saudskou Arábii, která vedle této nadace tajně sponzoruje mj. také ISIS, ale především odtrženost a arogantní pseudonadřazenost mocenských i mediálních elit ve vztahu k většinové populaci.

Pokračovat ve čtení „Donald Trump – pár postřehů k volbě“

Minského okamžik

Minského okamžik je situace označující náhlé zhroucení ceny aktiv v rámci ekonomického cyklu. K situacím tohoto typu dochází proto, že dlouhá období prosperity a růstu hodnoty investic vedou ke stále vyššímu objemu úvěrových spekulací. Úvěrová spirála vzniklá v důsledku spekulativních investic vede u investorů k problémům s toky hotovosti, kdy i při omezeném poklesu na trzích se hotovost produkovaná jejich aktivy stává nedostatečnou ke krytí dluhů, které vedly k pořízení těchto aktiv. Ztráty na těchto spekulativních aktivech vedou věřitele k žádostem o okamžité splacení jejich pohledávek. Začíná výprodej, který vede ke zhroucení hodnoty aktiv. Spekulativní aktiva se v této situaci prodávají čím dál problematičtěji a předlužení investoři jsou tím primárně nuceni k prodeji svých bezpečnější a tedy méně spekulativních pozic, aby mohli uspokojit nároky svých věřitelů. Rozbíhá se tak spirála výprodejů vedoucí k náhlému a prudkému poklesu trhů, kolapsu likvidity a paralelně s tím k růstu poptávky po nedostatkové hotovosti.

stylized_minsky_cycle

Graf zachycující jednotlivé fáze cyklu vedoucího k Minského okamžiku (zajištěné finance, spekulativní finance, pyramidové finance a Minského okamžik)

Pokračovat ve čtení „Minského okamžik“

Etika záchranného člunu a imigrační krize

V debatě o tématu válečných a ekonomických uprchlíků vládnou na obou stranách emoce. Imigrační krize nicméně je a bude jen jednou z několika, které bude Západ čelit a stejně jako v jiných případech, i zde platí, že pokud se budeme řídit emocemi místo faktů a chladné logiky, jsme odsouzeni k zániku.

Garrett Hardin shrnul fakta týkající se efektivity a udržitelnosti mezinárodní pomoci ve své více než čtyři dekády staré práci nazvané Etika záchranného člunu (s vydavatelem připojeným kontroverzním podtitulem: Aneb argumenty proti pomoci chudým).

Ekologové používají metaforu Země jako „vesmírné lodi“ ve snaze přesvědčit státy, představitele průmyslu i jednotlivé občany, aby přestali plýtvat globálními zdroji a znečišťovat životní prostředí. Svoji pozici zdůvodňují tvrzením, podle něhož nemá žádný člověk nebo instituce právo využívat větší díl zdrojů než ostatní, protože všichni sdílíme život na jedné planetě.

Jak velký však tento díl má být a má (mít) skutečně každý právo na rovnocenný podíl?

Metafora vesmírné lodě se může stát nebezpečnou v okamžiku, kdy ji používají pošetilí idealisté ve snaze ospravedlnit sebevražednou politiku sdílení zdrojů skrze nekontrolovanou imigraci a zahraniční pomoc. Ve své zapálené, ale nerealistické štědrosti si pletou etiku vesmírné lodě s etikou záchranného člunu.

Pokračovat ve čtení „Etika záchranného člunu a imigrační krize“

Brexit, sebeklam a zhroucení horizontu důvěry

What the thinker thinks, the prover proves.

R.A. Wilson: Prometheus Rising

Z průběhu hlasování o vystoupení Velké Británie z Evropské Unie je víceméně zřejmé, že nejen občané hlasující pro Brexit, ale dokonce ani jejich političtí reprezentanti neměli jasnou představu o důsledcích, které tento krok může přinést a to na všech úrovních – od lokální, přes státní, až po globální.

Z průzkumů vyplývá, že běžní občané očekávají od Brexitu především omezení imigrace, zlepšení vlastního sociálně-ekonomického postavení a větší kontrolu v rozhodování o dalším směřování země. Zároveň šlo o vyhranění se proti byrokracii a centralizaci reprezentované Bruselem, potažmo Londýnem.

V okamžiku, kdy položíte otázku, jaké konkrétní kroky by měly být podniknuty a jak Brexit přispěje k jejich řešení, se smysluplné odpovědi již většinou nedočkáte. Je tak evidentní, že většina voličů nehlasovala na základě racionální analýzy situace, ale na základě svých pocitů, frustrací a vzhledem k politickým, ekonomickým a v konečném důsledku i společenským dopadům i sebeklamu.

Lidský sebeklam je fenoménem, kterému psychologové začínají více rozumět až v několika posledních dekádách. Z dosavadních výzkumů je zřejmé, že mu podléhají nejen jednotlivci, ale i větší společenské jednotky od rodiny, přes skupinu, až po celou společnost. Dosavadní závěry ukazují, že lidská dispozice k sebeklamu je takového rozsahu, že potřeba sil, které by tyto tendence na individuální i společenské úrovni vyvažovaly, se jeví vzhledem ke složitosti současné civilizace kritičtější než kdy dříve.

Pokračovat ve čtení „Brexit, sebeklam a zhroucení horizontu důvěry“

Destruktivní chování (behavioral sink) v moderních společnostech – několik příkladů

Destruktivní chování (behavioral sink) lze definovat jako zhroucení sociálního chování v důsledku příliš vysokého počtu jedinců v daném prostředí a s tím spojeným omezením přístupu řady příslušníků druhu ke smysluplným sociálním funkcím.

Je pochopitelně obtížné porovnávat uzavřené a kontrolované podmínky a z nich plynoucí výsledky Calhounových experimentů s některými probíhajícími trendy v lidské populaci. Některé paralely se přesto nabízejí.

Nadměrná hustota populace

Lokace: Velkoměsta

Jedním z prvních indikátorů budoucích problémů v Calhounových experimentech byla nadměrná hustota populace a s ní spojená vysoká míra sociálních interakcí v některých částech habitatu na úkor jiných.
Velkoměsta koncentrují populaci na omezeném prostoru a jejich obyvatelstvo vykazuje oproti vesnickým oblastem nižší schopnost zvládat stres, stejně jako vyšší náchylnost k některým psychickým poruchám, jmenovitě k úzkostné poruše, poruchám nálady a schizofrenii. Zmiňováno je i vyšší riziko infarktu a mrtvice. Za hlavní faktory přispívající k tomuto stavu jsou označovány znečištění, vyšší výskyt choroboplodných zárodků, hluk a přelidnění.
Regoeczi ve své studii došel k závěru, že hustota populace sama o sobě nemusí být pro lidi klíčovým faktorem. Za důležitější považuje počet obyvatel jednotlivých domácností ve vztahu k počtu obývaných pokojů. Nárůst agresivity na straně jedné a tendencí ke stáhnutí se a izolaci na straně druhé je spojován s úrovní vyšší než 1.19 obyvatele na
 pokoj.
Se zhoršujícími se podmínkami ve městech v důsledku pokračující koncentrace populace lze v budoucnu očekávat zvláště v kombinaci s postupujícím kolapsem komplexních systémů současné civilizace a z toho plynoucí marginalizace výhod jako je lepší vzdělání a lékařská péče ve městech nárůst známek destruktivního chování v podobě vyšší agresivity a kriminality, sociální nestability nebo klesající porodnosti.

Pokračovat ve čtení „Destruktivní chování (behavioral sink) v moderních společnostech – několik příkladů“