Zdenek Sipek Substack

Aktuální a kratší příspěvky najdete na mém substacku.

Covid-19, hyperrealita a cenzura

Jak dokumentují i četná soudní rozhodnutí, stojí celý narativ kolem Covidu-19 na vratkých základech.

Hyperrealita je v sémantice a postmodernismu vnímána jako neschopnost vědomí rozlišit realitu od simulace reality, speciálně potom v technologicky vyspělých postmoderních společnostech. Hyperrealita je vnímána jako stav, v němž realita snadno splývá s fikcí, tudíž neexistuje žádná zřetelná hranice, kde jedna končí a druhá začíná.

Tak jako v jiných oblastech, nám i tady systém předkládá svou verzi reality. Verzi, která je ta „správná“. Správná pro oligarchicko-korporátní složky, které se snaží systém kontrolovat a udržet neudržitelný statut quo.

1.Virus je přírodního původu

Toto je pravděpodobně virus uniklý z laboratoře (Wuhan Institute of Virology). Během experimentování s gain of function byla vložena PRRA furin cleavage sequence, která je klíčová pro patogenezi viru. Výzkum nejspíš probíhal ve spolupráci s USA – NIH, kde bylo na tyto pokusy moratorium.
Fauci problematiku gain of function řešil s dalšími konspirátory (Andersen, Auchincloss, Farrar, Drosten – Wellcome Trust, Daszak – EcoHealth Alliance atd.) 31.1-8.2.2020 – viz. jeho cenzurované maily. Výstupem byla „studie“ The Proximal Origin of SARS-CoV-2 tvrdící, že virus je přírodního původu, když celý týden tato skupina řešila gain of function. Shrnuto zde a zde.

2. Testování je efektivní způsob detekce viru

PCR i antigenní testování jsou používány chybně a výsledky tomu odpovídají.

PCR je metodou replikace DNA. Od jeho použití pro testování se jeho autor Kary Mullis distancoval. Vyhodnocení pozitivity testu je arbitrární. Pozitivní test neznamená, že v sobě máte živý nebo kompletní virus (testována je přítomnost 1-2 genů), tím méně, že jste nemocní nebo infekční.

Antigenní testování je nesmyslně plošně používáno jako preventivní, když je designováno na testování v okamžiku, kdy osoba má být na vrcholu infekce.

Oba testy navíc závisí na technice a kvalitě odebrání vzorku, což je nejen v případě samoodběru zárukou četných chyb. Ze svého okolí znám několik případů pozitivních antigenních testů a následně negativního PCR při jasných klinických příznacích choroby.

3. Účinná prevence a léčba neexistuje

Plošné nasazení ivermectinu omezilo šíření viru v několika státech – například v Uttar Pradeshi. Zmínky o ivermectinu a jeho efektivitě jsou systematicky mazány ze sociálních sítí a YouTube. V mainstreamových médiích se mluví o odčervovači pro koně nebo dobytek, obdobně se vyjadřuje FDA. Je přitom ironií, že v médiích nyní oslavovaný mnohonásobně dražší a z hlediska vedlejších účinků nesrovnatelně nebezpečnější molnupiravir byl vyvíjen proti koňskému VEE. Poslední kritický článek o ivermectinu z dílny BBC se nachází na mimořádně nestabilních odborných základech.

Obdobně by se dalo mluvit o fluvoxaminu. Zcela ignorován je pak curcumin, nigella sativa (black cumin seed), melatonin, quercetin nebo baicalein.

Ze systematického review a metanalýzy studií o vitamínu D3 vyplývá, že od úrovně 30ng/ml se úmrtnost na Covid-19 výrazně redukuje a od hladiny na 50.7 ng/ml se limitně blíží nule. Plošná profylaxe by tak velmi pravděpodobně drtivě snížila zátěž nemocnic a mortalitu. Zájem aplikovat toto jednoduché a levné řešení je však zjevně nulový.

Seznam látek vykazujících aktivitu proti SARS-CoV-2 je přitom stále delší. Obdobně i můj článek o I-MASK+ protokolu lze stále vylepšovat o další položky.

Variant včasné léčby Covid-19 existuje několik a jejich systematická diskreditace a cenzura jsou lékařsky neospravedlnitelné a morálně zvrhlé.

4. Vakcinace je jediné „řešení“

Vakcinovaní selektují únikové a infekčnější varianty (gamma, delta), jak bylo mj. předpokládáno G. Vanden Bosschem a je téměř jistě jen otázkou času, kdy dojde k definitivnímu evolučnímu úniku a virus proti nim získá kompletní rezistenci. Již ve studii z července 2021 bylo zřejmé, že velké množství protilátek generovaných vakcinací nemá neutralizační charakter. Nelze také vyloučit original antigenic sin, ADE a další imunopatologie a to zejména po aplikaci „posilovacích dávek“. Výsledkem plošné vakcinace nesterilizačními vakcínami během pandemie viru produkujícího řadu variant tak může být v delším horizontu podrytí, nikoliv posílení kolektivní imunity a míra infekce v masivně proočkovaných populacích Evropy to naznačuje již nyní.

Jak dokládají týdenní data z britských Vaccine Surveillance Reports, je tato epidemie vším možným jen ne epidemií neočkovaných. Míra nákazy mezi vakcinovanými po objektivním přepočtu na 100 000 obyvatel je prakticky ve všech věkových kohortách nad 30 let vyšší než u nevakcinovaných – často o více než 100%. Např. zde, zde a zde.

Vakcíny jsou již nyní evolučně zastaralé a mají jeden z nejhorších bezpečnostních profilů v historii. V mém okolí se vyskytlo např. ochrnutí na polovinu těla (Pfizer), závažná trombóza dolních končetin (Pfizer), zánět žil dolních končetin v kombinaci se vředy v dutině ústní (J&J), celková nevolnost, horečka a slabost (Moderna) nebo abnormální menstruační krvácení (Pfizer).

Vedlejší účinky jsou Facebookem, Twitterem, YouTube, Googlem a dalšími médii a amorálním osobami z řad „odborníků“ bagatelizovány a cenzurovány. Výpovědi některých postižených jsou např. zde, zde nebo zde.

Spike protein způsobuje celou řadu patologických procesů. Např. zde, zde, zde, zde nebo zde. Lipidové nanočástice nezůstávají zdaleka jen v místě vpichu, ale jsou distribuovány do řady tkání po celém organismu. Studie 566 pacientů, kteří dostali vakcíny Pfizeru nebo Moderny dokumentovala prudký nárůst indikátorů kardiovaskulárního poškození v měsících po očkování. Riziko akutního koronárního syndromu se více než zdvojnásobilo (z 11% na 25%). Hodnoty zánětlivých faktorů jako IL-16, Fas nebo infiltrace T-buněk do srdečního svalu byly vyšší o více než 100%. Bez problémů nejsou ani inaktivované vakcíny.

Účinnost vakcín je omezená a klesá velmi rychle v řádu týdnů. Např. zde, zde, zde a zde. Začínají se objevovat i záporné hodnoty a to především ve věkových kohortách nad 40 let a očekávat tak lze postupný nárůst morbidity a mortality vakcinovaných a v krajním případě i VEI. Prevence šíření je taktéž klesající a po 2-4 měsících pravděpodobně zcela minimální, respektive nulová nebo dokonce záporná (viz. studie z Kataru). Obdobně špatné výsledky vykazuje reálná funkčnost v uzavřeném prostředí. Ve studii z texaské věznice, kde bylo vakcinováno 79% personálu se z osob, které byly více než 4 měsíce po vakcinaci nakazilo 89% (u nevakcinovaných to bylo 93%). Tragikomiku situace vývoje od údajné 95% relativní účinnosti a 100% ochrany před hospitalizací a úmrtím k minimální funkčnosti po 6 měsících a potřebě dalších dávek pak reflektuje následující video. I 95% relativní účinnost však znamenala absolutní redukci rizika nákazy o pouhých 0.84% pro vakcínu od Pfizeru. Dnes jsou to pro mnohé očkované hodnoty kolem 0.1-0.3%. Vzorce rychle klesající a dokonce záporné účinnosti se začínají objevovat i po aplikaci boostrů. Zbývá tak tvrzení o prevenci úmrtí, které ovšem také doznává dalších a dalších trhlin. Pfizer navíc naočkoval prakticky celou kontrolní skupinu a jejich posledním údajem k účinnosti vakcíny proti úmrtí bylo 15 mrtvých ve skupině vakcinovaných a 14 v kontrolní. Obdobně postupovala Moderna. Definitivní odpověď se dozvíme v následujících měsících a z dané trajektorie vývoje nevidím důvod očekávat výrazněji pozitivní výsledky.

Je pravděpodobné, že hlášení vedlejších účinků vakcín jsou drasticky podhodnocena a nikdo z odpovědných nenabádá k jejich vyššímu hlášení. Například Steven Kirsch dospěl při svých výpočtech k závěru, že počet případů vedlejších účinků je podhodnocen v průměru 41krát. Daniel Prokop uvádí, že dle jeho průzkumu mělo velmi nepříjemné vedlejší účinky 23% dotázaných. Vzhledem k četným vedlejším účinkům vakcín, včetně nezanedbatelného rizika myocarditidy a pericarditidy zejména u chlapců do 18 let, jsou úvahy o plošné vakcinaci dětské populace motivovány spíše jinými než zdravotními zájmy. Přínosy vakcinace bohužel rozhodně nepřevážily rizika například v těchto případech zde a zde.

Přirozená imunita po infekci SARS-CoV-2 se jeví jako výrazně superiorní k té po vakcinaci. Studie cílící primárně na hodnocení efektivity vakcín zjistila nulovou incidenci nákazy u dříve nakažených pracovníků ve zdravotnictví.

Na úrovni zemí nebyl zjištěn žádný vztah mezi procentem vakcinované populace a četností případů Covid-19. Fakticky byl zaznamenám mírně pozitivní vztah mezi množstvím očkovaných a množstvím případů Covid-19.

5. Politici a odborníci ví co dělají

Chování politiků a části odborníků a veřejnosti v řadě států – např. v Austrálii, na Novém Zélandu, v USA, Itálii nebo Francii je evidentně zcela nepřiměřené hrozbě nemoci s nízkou smrtností cílenou prakticky výhradně do vysokých věkových skupin nad 70 let. Mandatorní vakcinace omezeně funkční a zároveň nepříliš bezpečnou vakcínou, selektující únikové varianty, navíc bez kvalitních a dlouhodobých dat a klinických testů, lockdowny, neefektivní používání FFP2 a nižších respirátorů nebo dokonce roušek proti virům a chaotická, iracionální a často velmi špatně nebo dokonce nijak nezdůvodněná opatření působí dojmem osob pod vlivem masové psychózy a kultu. Např. zde a zde. Ekonomické, sociální, psychologické a morální škody způsobené politickou stupiditou a scientifismem jsou již nyní obrovské. Zvláště pak za situace postupu krize finančního systému v prostředí rozpadajících se obchodních řetězců a docházejících zdrojů.

Řešení je třeba pro začátek hledat ve zlepšení zdravotního stavu populace, ve včasné a efektivní léčbě, která je k dispozici, ve vývoji účinné a bezpečné vakcíny, ve svobodné diskuzi, v jednoznačném odmítnutí totalitaristických tendencí, cenzury ze strany médií a zejména sociálních sítí. V absolutní nepřípustnosti povinné vakcinace, dalších omezení a lockdownů a segregace na očkované a neočkované, která nemá žádnou oporu ve vědecké realitě pandemie. I jen příklad Švédska tuto cestu falsifikuje. Naopak je si třeba uvědomit, že pokud má situace řešení, spočívá v efektivní komunikaci a kooperaci v nejširším slova smyslu.

Poslední update: 24.11.2021

Systémové selhání

Největší slabinou lidstva je neschopnost porozumět exponenciální funkci.

-Albert Bartlett

To co můžeme v přímém přenosu sledovat je systémové selhání.

Chytrá karanténa neexistuje, selhávání vykazuje trasování i testování.

Vláda se nepřipravila ani na minulou úroveň epidemie, natož na tu budoucí. O tom, že se měla připravit na nejhorší variantu na druhou, se nikomu z nich ani nesní.

Statistické modely prezentované veřejnosti jsou pravděpodobně chybné v důsledku přehnaně optimistické interpretace a nedostatečných vstupních dat.

Přijímaná opatření nemají jasnou koncepci a předem ohlášenou sekvenci a nejsou efektivně komunikována veřejnosti. Mnohem horší ovšem je, že jsou přijímána pozdě a v nedostatečné míře, čemuž odpovídá exponenciální šíření.

Vývoj směřuje ČR k jedné nejhorších epidemiologických pozic v EU.

Pokud bude tato trajektorie pokračovat, bude v rámci cca 3-6 týdnů výsledkem celková ztráta kontroly, obdobně jako například v Izraeli, se všemi navazujícími zdravotními, sociálními a ekonomickými důsledky.

Koncept promoření se přitom navíc může ukázat jako naivní, nefunkční a bez opory v realitě.

Přelidnění a nosná kapacita prostředí – limity řešení

Nicole Foss z www.theautomaticearth.com ve svém příspěvku „Hranice a budoucnost prostoru řešení“ prezentuje řadu argumentů, které vyznívají velmi kriticky pro řešení globálních problémů „shora“.

Kritické závěry Nicole Foss mimo jiné zahrnují:

„Navrhovaná řešení současné složité situace zahrnující fungování velkých a složitých organizací operujících shora dolů, nejsou součástí prostoru řešení.“

„Vzhledem k v budoucnosti panujícímu klimatu strachu, obav a nejistoty ohledně dalšího vývoje, lze očekávat ještě výraznější zaměření populace na řešení bezprostředních, či krátkodobých problémů, než v současnosti. Pokud navrhovaná řešení závisí na schopnosti společnosti racionálně a efektivně plánovat a realizovat dlouhodobá řešení, nejsou tato řešení součástí prostoru řešení.“

„Vzhledem k již v současnosti nastoleném trendu budování sociálních přehrad na základě postavení, majetku, vzdělání, jazykové, etnické nebo rasové příslušnosti, lze očekávat postupující fragmentaci sociálních vazeb v budoucnosti. Navrhovaná řešení závisející na spolupráci různých sociálních skupin ve velkém rozsahu nejsou součástí prostoru řešení.“

„S předpokládaným poklesem dostupnosti zásobování energií a z toho plynoucího nárůstu soupeření o stále nedostatkovější zdroje, lze energeticky náročná řešení pokládat za ležící mimo prostor řešení.“

„V důsledku klesajícího EROEI (energy return on energy invested) u zbylých zdrojů, lze předpokládat neudržitelnost současné úrovně socioekonomické složitosti společenského systému. Navrhovaná řešení závislá na současné úrovni socioekonomické komplexity neleží v prostoru řešení.“

„Neexistuje moc globálního charakteru, která by byla schopná prosadit smysluplnou změnu „shora“ a od lidstva jako celku nelze očekávat kolektivní omezení vzorců spotřeby, ačkoliv jednotlivci toho schopni jsou.“

Ropný zlom: Aktualizace 2016

Příběh ropného zlomu urazil od roku svého počátku v roce 1956 spletitou cestu. V roce 1998 publikovali v časopise Scientific American Colin Campbell a Jean Laherrère článek nazvaný „Konec levné ropy“, v němž došli na základě analýzy nálezů a produkce ropných polí po světě k závěru, že již během první dekády 21. století nebudou dodávky konvenční ropy schopny držet krok s poptávkou. Jednoznačná definice konvenční ropy bohužel neexistuje, nicméně se obvykle jedná o ropu, jejíž těžba je možná díky přirozenému tlaku ve vrtu nebo za použití plynové či vodní injekce a je tak ve srovnání s technologicky komplikovanější nekonvenční těžbou z ropných písků nebo břidlic poměrně levná.

Graf 1. Přibližný objem těžby nekonvenční ropy v USA, Kanadě a Číně. Objem těžby v USA vychází z údajů EIA, v Kanadě z CAPP. Ceny ropy jsou roční průměrné ceny ropy Brent v $2015 a vychází z BP 2016 Statistical Review of World Energy.

Ceny ropy se v roce 1998 v průměru pohybovaly kolem $13 za barel, což by odpovídalo $18.50 v roce 2015. V současnosti se ropa obchoduje kolem $50 za barel a lze tak říci, že ceny suroviny se na konci 20. století pohybovaly velmi nízko.

Prudký růst cen, který nakrátko vedl v období po roce 2005 k více než šestinásobnému nárůstu oproti roku 1998 motivoval těžební společnosti k aplikaci nekonvenčních metod těžby zmíněných výše. Pokud bychom od celkové těžby ropy odečetli nekonvenční metody, zjistili bychom, že se konvenční produkce od roku 2005 nachází na zvlněné plató a v podstatě stagnuje.

Minského okamžik

Minského okamžik je situace označující náhlé zhroucení ceny aktiv v rámci ekonomického cyklu. K situacím tohoto typu dochází proto, že dlouhá období prosperity a růstu hodnoty investic vedou ke stále vyššímu objemu úvěrových spekulací. Úvěrová spirála vzniklá v důsledku spekulativních investic vede u investorů k problémům s toky hotovosti, kdy i při omezeném poklesu na trzích se hotovost produkovaná jejich aktivy stává nedostatečnou ke krytí dluhů, které vedly k pořízení těchto aktiv. Ztráty na těchto spekulativních aktivech vedou věřitele k žádostem o okamžité splacení jejich pohledávek. Začíná výprodej, který vede ke zhroucení hodnoty aktiv. Spekulativní aktiva se v této situaci prodávají čím dál problematičtěji a předlužení investoři jsou tím primárně nuceni k prodeji svých bezpečnější a tedy méně spekulativních pozic, aby mohli uspokojit nároky svých věřitelů. Rozbíhá se tak spirála výprodejů vedoucí k náhlému a prudkému poklesu trhů, kolapsu likvidity a paralelně s tím k růstu poptávky po nedostatkové hotovosti.

Graf zachycující jednotlivé fáze cyklu vedoucího k Minského okamžiku (zajištěné finance, spekulativní finance, pyramidové finance a Minského okamžik)